Vírský cepín 2018 – to byl pořádnej nářez – očima Mistra…

Ležím v posteli s bolavým kolenem a rovnám si v hlavě, jak to vlastně včera všechno bylo. Nepřehnal jsem to na párty po závodě, jak by to podle předešlé věty mohlo vypadat, jen toho prostě bylo na jeden den opravdu moc.

 

 

Pod ledovou stěnu dojíždíme těsně před začátkem kvalifikace. Led teče a všude po něm lezou nadšenci pro tento sport. Nejprve vítačka a rychle zápis.

Startovní číslo 89 je jako stvořené pro tento revoluční ročník závodu. Číslo 71 dostávám pro Michala Dančuka, který dorazí až ke konci kvaldy, už je tou dobou na cestě do Víru.

Kvalifikaci startují  muži. Pořadí je dané, omlouvá jen nepřítomnost závodníka. Vše jde jako po drátkách. Linie kvaldy ohraničená modrou barvou přímo ve středu stěny se leskne kvalitním ledem. Teplota vzduchu je okolo devíti stupňů. Můj první pokus, v případě pádu mám ještě jeden. Tento vývoj situace je pro mne nepředstavitelný. Beru si cepíny a hodně opatrným lezením si stanovuji postupový čas 15.15 sekundy. I tak jsem spokojen, malé zamotání cepínu do lana k ledovému rychlolezení prostě patří a stát se může komukoli.

Po prvním kole mužů následují ženy. Nakonec se jich přihlásí celkem deset.

O senzaci se záhy postará Karolína Matušková, úřadující Mistryně ČR. Bude to právě její čas 13.06 sekundy, který bude nejrychlejším přelezem kvalifikační cesty mezi muži i ženami až do mého nástupu v druhém kole. Jako bych to den předtím neprorokoval.

Na druhý pokus beru do ruky Fastwalkery, své nové háky. V ledu drží skvěle a vynáší mne k tlačítku časomíry za 09.69 sekundy. Čas pod 10s je pro mne jasným znamením, že práce na vlastním vývoji má smysl.

Probíhá druhé kolo a stále se dohlašují opozdilci. Nakonec bude startovní pole sestávat z 29 mužů a 10 žen. Kvalifikaci provází občasné zazlobení časomíry a nejeden pokus ukončí pád do lana. Před koncem rozlezů přijíždí zamíchat pořadím ještě Michal Dančuk. Čtvrtý z roku 2016, po dvouleté ledolezecké pauze opět pod Vírskou stěnou. Svý lepším časem 15.70 se kvalifikuje do večerního finále na 4. místě.

Kvalifikce je za námi. Všichni lezci startující s podporou Iceexpress.cz jsou ve finále! Karolína Matušková, Jana Hájková, Natálie Šudomová, Michal Dančuk, Milan Dvořáček.Z tabulek výše lze vyčíst silnou ženskou sestavu z Víru, bohužel nemohla závodit nemocná Zuzana Hájková (loni druhá). Zajímavostí je značné věkové rozpětí závodnic a první účast na Vírském cepínu Anety Loužecké, která letos absolvovala juniorské MS v Lichtenštejnsku  a závody SP v Saas fee (SUI)  a Rabensteinu ( IT ).

V mužské kvalifikaci naopak startoval historicky nejmladší závodník Jakub Šejbl (tipuji 8 let – opravte mne), jehož otec uzavřel finálovou sedmici mužů a svým kvalifikačním výkonem mnohé překvapil.

Boty se trhají, ukáply  nějaké ty slzy a ještě dojde  na padající led a ohýbání háků i skryté zranění…

Finále se přiblížilo a v něm měl každý tři pokusy. To už je pořádná dávka zábavy pro diváky a pořádná nálož pro závodníky!  Zpoza okna sledujeme přípravu finálovky. Mantinely tvoří světelné trubice, cesta vede levou částí velké věže.

Následuje představení lezců publiku a pak je odstartováno! Diváci jsou na obou březích řeky.

Je k viděné mnoho stylů, technik a použitého náčiní. Finále je rychlé. Dominuje mu Kája Matušková a i v mužích bych měl co dělat, abych ji setřásl (netroufám si říci utekl).  Nakonec je to čas 13.34 sekund, kterým si titul pojistila na trati dlouhé 23 metrů i letos.

Závěr dne patřil finále mužů. Zde se letos hodně padalo. Své o tom může říct Ondra Šenk, tradičně bez rukavic vylétl z ledové cesty ve svých prvních dvou pokusech. Michal Dančuk nepadal, ale neustále počítal, jestli bude bedna. Po prvním pokuse 19.44 sekundy pronesl, že neví, kde to ještě zlepšit. Každopádně to stihl vymyslet do pokusu dalšího.  Ten byl za hřemění padajícího bloku ledu 16.39. Bedna se zdála být jistá.

Můj první pokus s drobnými hrubkami vydal za 12.54 sekundy, psychicky mi to pomohlo, přeci jenom jsem měl v patách smečku pořádně dravejch vlků 🙂

Slávek mluví o limitním čase pro takto dlouhou trať a já chci ještě zrychlit. Druhý pokus 12.13  – zrychlení sice nepatrné, ale ujišťuji sebe i ostatní, že tyto časy nejsou náhoda.

Lidé mi začínají gratulovat, ale nic nekončí. Zažil jsem v ledolezení neskutečné zvraty a jsem realista. Ondra Šenk jde na svůj třetí pokus  a má poslední šanci dolézt si pro čas. V závěrečném pokusu předlézá Michala Dančuka a ten bude muset zrychlit i svůj třetí pokus  – obrovský tlak –  neskutečný výkon a za pár vteřin je vše zase jinak. Michal Dančuk opět zrychlil a bude vícemistr ČR!

Poslední pokus jsem chtěl věnovat nějaké exhibici, ale rozhodl jsem se jestě zkusit čas pod 10 sekund. „Pozor, START!“ třetí krok a seká se mi hák. Když ho vytáhnu opřu se do něj takovou silou, že ho deformuji. Přichází série chyb, není co ztratit, pod 10 to nebude, NO A CO 🙂

Lidé tleskají a než slaním jsou dole otevřené bublinky. Dokázali jsme to!

Až na párty zjistíme pravou příčinu bolesti mého kolene – sekl jsem se hákem. Je to zásah číslo 8, evidentně z posledního finálového pokusu.

Stupně vítězů, předání cen, trofejí – letos z rukou mé milé Jiřičky a vše zakončí ohňostroj z vrchu skály.

Úžasné setkání milovníků ledolezení všeho věku, pohlaví, národností – nemám co dodat… snad jen ať vzkvétá ledolezecká komunita a dlouho se vzpomíná na přelomový rok českého závodního ledolezení!

Omlouvám se za chyby v článku, zítra opravím, rovněž jsem nezmínil všechny závodníky, ale jde jen o stručný článek a můj pohled na závod. Zajímavé postřehy klidně pište do komentářů.

Data převzata z: www.ledovastenavir.cz.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je jack. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *