Memoriál Hanče a Vrbaty

Včera tomu bylo sto let, co se závod po vršcích Krkonoš změnil v tragédii. Bohumil Hanč nad dolemjiž do cíle nikdy nedojel, stejně jako se živý nevrátil z bouře ani jeho přítel Václav Vrbata.

Na počest obou byl uspořádán závod na 15 km, který se běžel ve stopách, kterými vedl ten před sto lety. Startovní listina je plně obsazená, tedy dohromady 150 účastníků! Tento den je rovněž dnem Horské záchranné služby.

materiál

Vyrážím ráno, ve Špindlerově mlýně ukazuje teploměr -12°C. Rychle obouvám lyže a jedu po trase „Buď fit“ na Pudlavu. Předemnou ani stopa a lyže jedou parádně! lavinyOdsud pokračuje skialpinistická trasa labským dolem. Zprvu na lyžích, později pěšky, stoupám krásnou krajinou. Cestou fotografuji množství ledopádů ve strmých stěnách. V závěru Labského dolu stopa stoupá a náhle končí. Nikdo ze skialpinistů, v jejichž starých stopách jsem doposud šel nepokračoval. Nejsem si jist trasou letní stezky a tak po jednom marném pokuse bez želez nazouvám mačky a začínám stoupat strmým svahem přímo vzhůru. výstupdolemObčas se podívám, kam to asi poletím, až to celé pojede.kam to bude

Cepín zarážím násadkou hluboko do svahu. Jde to pomalu, ale plynule se dostávám srázem vzhůru. Terén se pozvolna pokládá a za chvíli vidím Labskou Boudu.pod Labskou boudou Dost tu fouká, dozvídám se, že závodníci již odstartovali. Bohužel, zdržel mne červotoč v levé hůlce 🙂 U boudy se potkávám s prvními lyžníky – také mimo závod. Pančava Dávám si zelňačku, koupím pohlednice a pokračuji proti směru trasy závodu, kde malý kamenný pomníček označuje místo skonu Bohumila Hanče.místo

Zde již od vrchu sjíždějí první závodníci. Mají již za sebou bezmála 20 km!závodnícina plánizávodU mohyly

Pokračuji dále, vzhůru, k mohyle. U ní se zastavují i účastníci závodu, aby zde položili větévku a uctili tak památku obou „synů hor“. mohyla

Mne už odsud čeká jenom sjezd po Krkonošské magistrále. Sjíždím spolu s jedním lyžníkem a dozvídám se, že trasa měla skoro  20 km, že se takovýchto podobných závodů jezdí dnes docela dost, ale že tento byl rozhodně ten „top“. Rozloučíme se na Horních Mísečkách a já „Vodovodem“ dofičím k spodní stanici pod Medvědín. Jsou dvě hodiny odpoledne, sundávám lyže a vracím se zase o sto let.

Jaký byl průběh onoho osudného závodu 28.3.1913

Koná se 8.ročník mezinárodního mistrovského závodu na 50 km po hřebenech Krkonoš. Bohumil Hanč se  vydává na závod, který má být jeho posledním. Je zasloužilý Mistr sportu, jeho žena Slávka čeká syna Bohumila, kterého však Hanč nikdy neuvidí. Do hor se s ním vydává i jeho přítel Václav Vrbata, se kterým se znal ze Sokola a sloužili spolu v císařské armády.

Závod startuje v 7:10 od Labské boudy. Vedení se ujímá Hanč. Je teplé počasí, 8°C! Šest závodníků se vydává po trase MartinovkaSněžné jámy, kde ho na čelní pozici střídá Karel Jarolímek – Vosecká bouda, tam vede Osvald Bartel – Labský štít, tam se do vedení vrací opět Hanč – Harrachovy kameny Zlaté návrší a zpět k Labské boudě.

Zde končí první kolo a pro odřené nohy tady ze závodu odstupují Jarolímek a Rath.

V 10 hodin dochází k náhlému zvratu počasí, závodníci, jež vyrazili za teplého dne jen v košilích a bez rukavic, postupně vzdávají a ze závodu odstupují. Hanč v tu chvíli netuší, že po trati pokračuje sám!  Co víme o jeho posledních chvílích?  Traťový komisař, akademický malíř, Kamil V. Muttich – autor němých značek Krkonoš mu u Nové Slezké boudy podává citrón a rukavice. Na Labském štítě, další traťový komisař, pozdější předseda Horské služby, Vladimír Záboj Vaina se ho marně snaží zastavit. Jeho volání ve vichru Hanč nejspíš neslyšel a špatně si zřejmě vyložil i signalizaci. Mávne rukou a pokračuje dál.

U Zlatého návrší se setkává s Vrbatou, Hanč je značně vyčerpaný a přítel mu navléká svůj kabát a čepici. Sám se pak vydává směrem k mísečkám, odkud se však po chvíli vrací ze strachu o Hanče. Je mlha a v ní Hanč pokračuje směrem k Labské boudě.

Již ho však hledají od Labské boudy Rath a Jarolímek. Pod Zlatým návrším v mlze nachází Hanče závodník Emrich Rath, zcela vysíleného a podchlazeného muže táhne asi 500 metrů, už nemůže, posadí ho k tyči a vydá se pro pomoc. Poté, co byl dopraven do Labské boudy, jsou již oživovací pokusy marné. Vrbata stále hledal Hanče v okolí jeho lyží, jež objevil zapíchnuté ve sněhu, podlehl však mrazu a později byl objeven na místě, dnes známém jako Vrbatovo návrší.

Takové je tedy stručné shrnutí oné tragické události.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je jack. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *